Ahoj! Už je sice prosinec, ale to mi nebrání v tomu, aby se ohlédla za podzimem! Tady máte několik typů na věci, které jsem si opravdu oblíbila! Vezmu to od každého trochu od kosmetiky, přes knížky až po filmy! Pojďme na to!


  Začneme kosmetikou. Za toto roční období jsem si oblíbila většinu věcí na rty a obecně jsem si začala hodně kupovat rtěnky.
Věc, do které jsem se upřímně zamilovala, je rtěnka od Rimmel London. Je to matná rtěnka, která dokonce vydří jídlo i pití a nemusím si ji ani jednou přetírat. No není skvělá? Navíc mají spoustu odstínů. Já jsou si koupila rtěnku s odstínem Pink Blink, i když růžovou moc nemusím.
  Další rtěnkou je od Nyxu v odstínu Copenhagen (Kodaň). Ta je také matná, ale není tak trvanlivá, jako od Rimmel. Je spíše bordó a nosím ji teď docela často.
  Scrub na rty od Lushe je v tohle období moje číslo jedna. Stojí sice nekřesťanských 250 korun, ale opravdu ho používám často. Koupila jsem si medový s trochou máty. Vypadá to jako slepený cukr, který si nanesete na rty a promasírujete. Co je na tom super je, že to pak můžete slíznout... A je to hrozně dobrý!
  Další věc je čistící peeling on Garnieru. Je to ten s těmi štětinkami. Tohle je pro mě zatím nejlepší přípravek. Já totiž nesnáším, když mi teče voda po rukou, jak si čistím pleť u umyvadla. Tohle si ale můžete vzít do sprchy, takže ušetříte spoustu času. Myslím, že moji pleť rozhodně odmašťuje a projasňuje. Jen jsem po něm občas moc suchá, takže domazávám krémem.
  Další tady mám dva laky na nehty. Jeden jemně růžový matný a druhý červený lesklý. Tyhle dva střídám opravdu často. A ten růžový je navíc takový jemný, že se dá nosit k čemukoliv a navíc velmi rychle schne!
  Nakonec tu mám BB krém od Dermacolu v odstínu desert, který nejen kryje, ale i hydratuje. Máte pak pocit, že si vlastně na obličej nanášíte příjemný krém. Je docela lehký a zakryje nedokonalosti, které by třeba už korektor nezamaskoval. Navíc moc hezky sjednotí pleť.

Izzi znovu leží v posteli a volá do práce. dnes nepřijde. Je jí špatně a každou chvíli se asi pozvrací. Je takhle doma už týden. Je bledá. Jakmile vstane, vidím, jak moc zhubla. A taky aby ne. Nic nejí a ráno často zvrací. Natáhnu se k ní, abych jí ráno políbil a zabalil ji do obětí. Ale Izzi ucukne a prosmíkne se mi.
"Není mi dobře." řekne a projde směrem do koupelny. Má na sobě jen dlouhé tričko a  i když vypadá jako troska je stále krásná. Sváže si vlasy do vysokého drdolu a podívá se do zrcadla. Je zelná a celá se třese. Nevím, co s ní je, doktorka žádnou nemoc neodhalila a dokonce ani není těhotná, což by vysvětlovalo to zvracení.
"Co budeš chtít k snídani?"zeptám se. Izzi se na mě otočí a zavrtí hlavou.
"Něco si pak vezmu." řekne a otočí se k němu zády. Přijdu k ní blíže a dotknu se jejího krku. Znovu ucukne a schoulí se do takového malého klubíčka. Chytne svoje ramena rukama a vyčítavě se na mě otočí. v očích má strach a slzy.
"Promiň." řeknu a zvednu ruce. " ale řekni mi, co se děje, prosím."
"Já nevím, prostě se mě teď nedotýkej, ano?"
"Dobře... Půjdu připravit tu snídani."
O pár minut později Izzi přijde a sáhne po hrnu čaje. Usrkne si a jen co polkne, zkřiví obličej a chytne se za ústa. Položí hrnek na stůl a běží do koupelny. Za pár sekund slyším, jak se dáví a jak zvrací. Přijde o chvíli později a podívá se na mě. Chtěl bych ji obejmout a uchránit, ale to mi nedovolí. Je tak slabá a smutná. Vůbec netuším co se děje. Jsem bezradný. dneska jsem si dokonce vzal volno, abych byl s ní a znejistil co se děje.
"Půjdu si ještě lehnout." řekne a já zůstanu sám.
Dosnídám a vydám se taky do ložnice a zalezu si pod peřinu. Izzi je schoulená do klubíčka, jakoby brečela, ale nebrečí.
"Co se s tebou děje, Izzi." řeknu tak tiše, že si chvíli myslím, že mě neslyší. Izzi mlčí. Pak něco pípne, ale myslím, že jen zamručela. Nechce o tom mluvit. Přemýšlím, co jsem mohl udělat špatně. Co se za ten minulý týden mohlo stát. Jednoho se prostě vrátila z práce a byla přesně taková. Smutná, vystrašená, ztrápená. A další den začala zvracet. hlasitě si povzdechnu.
"Můžu tě aspoň obejmout?" zeptám se. Izzi zavrtí hlavou. A za pár chvil znovu běží do koupelny a zvrací. Třeba je těhotná! Říkala, že není, ale co když je a čeká mu dítě! Rozbuší se mi srdce nadšením a když Izz běží už potřetí k záchodu, zvedne se a vezme Izzino oblečení a prakticky ji donutí ke gynekologovi. Jedou spolu autem a Izzy jen nesouhlasně vrtí hlavou.
"Nejsem těhotná." řekne znovu. A když dojedeme do nemocnice a čekáme na doktora, znovu si něco nesouhlasně brblá pod vousy. Je jí zima a klepe se. Pak zmizí za dveřmi ordinace a já zůstanu sám.  Nedočkavostí si kouše nehty. PO několika minutách vyleze doktor a vezme si mě stranou.
"Musím se vás na něco zeptat."řekne doktor zasmušile.
"Ano?"
"Prováděli jste v poslední době nějaké násilné sexuální praktiky? Nebo něco podobného?"
"To rozhodně ne. Nejsem tohohle zastáncem."
"Tím pádem to vypadá, že byla Izabela znásilněna a pravděpodobně s dotyčným čeká dítě."